Objekt lehkého opevnění z roku 1937

G1/135/A-220, zesílený

 

     Objekt byl vybetonován 28. června 1938 František Machač, Hradec Králové v úseku G-1 Petříkovice. Patří do sestavy prvního sledu a je předsunut za pěchotní srub T-S 44 "Na Pahorku". Do jeho stěn bylo uloženo přibližně 76 metrů krychlových betonové směsi a přibližně 7 100 kilogramů armovacího železa. Jeho kompletní cena bez zbraní a střeliva se pohybovala okolo 72 000 Kč. Objekt měl odolávat granátům do ráže 15 cm. Boční stěny se střílnami mají tloušťku 80 cm, strop 100 cm, čelní stěna 100 cm.

     Lomený vchod do objektu uzavírají mřížové dveře, proti kterým je ve stěně umístěna uzavíratelná vchodová střílna bránící vstup a prostor za mříží. Pod střílnou je nasávání vzduchu pro ventilátor umístěný uvnitř objektu. Ventilátor vytvářel v objektu přetlak vzduchu 70mm vodního sloupce a vytlačoval tak zplodiny vznikající při střelbě. Ve ventilaci nebyly zařazeny filtry a proto v případě použití bojových plynů používali vojáci plynové masky. Vstup do objektu byl uzavřen ocelovými uzamykatelnými dveřmi, které byly opatřeny střílnou pro pistoli s posuvným uzávěrem. Typ A má dvě střelecké místnosti spojené chodbičkou. Tento typ L.O. byl určen pro vedení boční a šikmé (tzv. přehradné) palby.

     Hlavní výzbroj objektů tvořily lehké kulomety vz. 26, v exponovaných úsecích těžké kulomety vz. 7/24 (později těžké kulomety vz. 37) upevněné v lafetě. Součástí lafety bylo zařízení umožňující tzv. zajištěnou střelbu v noci nebo za snížené viditelnosti. Pod zalafetovanými zbraněmi byly umístěny dřevěné "střelecké" stolky na odkládání nezbytného příslušenství, kombinované se svodem vystřelených nábojnic. Nábojnice propadávaly svodem do truhlíku umístěného pod stolkem a po naplnění truhlíku (pokud to situace umožňovala) byly vyneseny mimo objekt. Nad střílnou byl umístěn plechový lapač, který zajišťoval odvod zplodin týlovou stěnou mimo objekt. Další výzbrojí objektu byly pušky vz. 24, pistole vz. 27 a signální pistole vz. 30. Ve výzbroji opevnění měli být zařazeny i kulometné pistole vz. 38 a protitankové pušky, které se už ale do výzbroje nedostaly. Pro přímou ochranu týlu objektu sloužil granátový skluz umístěný v levé střelecké místnosti. Pozorování za boje zajišťoval zrcátkový periskop vz. 37 u každé hlavní zbraně. Byl otočný o 360° a během pozorování byl vysunut a v této poloze fixován. V zasunuté poloze jej kryje kruhový masivní kryt. Osvětlení uvnitř objektu bylo řešeno pomocí petrolejových lamp nebo kapesních svítilen.

     Uvnitř se počítalo s uložením pouze nejnutnějšího vybavení. Dotace munice na každé hlavní zbrani minimálně 5000 ks nábojů, tři ruční granáty na osobu, dávka potravin na dva dny, vědro s pitnou vodou, zdravotnický a asanační materiál, ženijní nářadí na úpravu okolního terénu, signální souprava, parafínové smotky, osobní výstroj a výzbroj osádky.

     Vzájemné spojení jednotlivých objektů mělo být řešeno pomocí radiostanic, ale provizorně byly použity polní telefony vz. 35.

     Osádku objektu typu A tvořilo sedm mužů. Velitel objektu a jeho zástupce řídili palbu a obsluhovali periskopy. U každého kulometu byl střelec a nabíječ, který plnil kulometné pásy a zásobníky, obsluhoval granátový skluz a případně i vchodovou střílnu. Poslední člen osádky obsluhoval ventilátor a fungoval jako spojka mezi oběma střeleckými místnostmi.

     Podle nalezených pozůstatků měl objekt za mobilizace vyzbrojenou minimálně levou střeleckou místnost a měl být obsazen československými vojáky strážního praporu číslo VI.

     Objekt přežil do dnešních let v poměrně zachovalém stavu. Pouze přišel o vnitřní výdřevu a jeho omítka nese stopy po postřelování malou ráží. Postupem času bylo okolí řopíku zalesněno a objekt zmizel v porostu.